Pěkné, ovšem až na nepřípadné slovo "chtíč": to je "touha" velmi specifická.

Ta koupě lístků by vydala přímo na hororový thriller. Pravda, také jsem v dobách dřívějších urputně bojoval o lístky na různá zajímavá představení, pravda, že na jiné umělce. Ale připomnělo mi to jeden poučný zážitek.

Když (kdysi) u nás poprvé vyšla kniha Jméno růže, stála na ni v prodejně Kniha na Kulatém náměstí (Vítězném) pěkná fronta. A když zbyla kniha poslední, strhla se o ni menší tahanice, která se začala měnit na pěknou rvačku. Naštěstí zasáhl kolemjdoucí příslušník VB, rozvášněný dav uklidnil a situaci vyřešil šalamounským způsobem: tu poslední knihu si koupil sám.

Zatoužím-li po poezii, sáhnu po některé sbírce Jiřího Oulíka, např. Z nerozumu. Je v nich možná více moudrosti, než v celém Jarkovi, a přitom je to čtení humorné.

....Mám uloženy dvě hodiny jeho písní, když mě něco trápí, pustím si ho. Byl jsem před léty v Ostravě na Landeku, kde vystupoval s Čechomorem a také v jedné dědině na severní Moravě, oslavy 700 let založení obce. Hrál s akordeonistou, on jen na tu svoji, ev. kytaru, pršelo, stáli jsme v lijáku, žádný neodešel. Pak na přání ještě půl hodiny přidal!

Naposledy jsem stál frontu přes noc na pračku Philco a to bylo za socialismu a dnes jsem myslel, že už front netřeba. Není tomu tak, ale tahle byla povedená. ́tam muselo být veselo, prima povídání,karma

Vystála jste si frontu na lísky (4/5 textu) a večer vás vzal u srdce (1/5 textu). No a co? O samotném vystoupení jsme se dověděli jen to, že bylo podle vás fantastické. A ještě mám jednu otázku - když vám chybí poezie, proč ji nečtete? Aspoň, že tam byla ta parafráze v poslední větě.

Neměla to být recenze, to bych o zážitku s lístky nevyprávěla. A proč již poezii tolik nečtu? Po škole přišla práce a další povinnosti, tehdy člověk některé věci začne odkládat, neb už nemá tolik času jako při studiích. Je to snad neobvyklé? Na druhou stranu se mi zdá hezké, když vás některé momenty donutí rozpomenout a zase začít, nemyslíte?