Doručovací služby (Česká pošta, PPL atd.) – 50x a stále dokola

Každý s nimi máme zkušenost a troufám si říct, že s nimi máme stejnou zkušenost – jedna velká katastrofa. A dnes Česká pošta zase skutečně excelovala!

To, že něco podám a jsem ráda, že to vůbec pošta dodá, na to už jsem zvyklá – BOHUŽEL - nutno dodat, neboť hovoříme o organizaci, jejímž smyslem je právě doručovat zásilky. Ale že mě pošta vyškrtne ze své působnosti, o tom jsem ještě neslyšela.

Abych byla konkrétnější – nefunguje mi rádio v autě, jaká tragédie, když si nemůžete zapět dle libosti cestou do práce, že? Není tedy nic snazšího, než si objednat rádio nové, a jak už je to dneska zcela běžné, nakoupíme na internetu a necháme si to doručit. Osobně bych si vybrala služby PPL (i když tam jsme v louži místo bláta), ale vlastně to zařizoval můj taťka, který si vybral dobírku a doručení balíčku do ruky u České pošty.

Pípla zpráva, pošta píše, že bude doručovat balíček tehdy a tehdy. A tak sedíte a čekáte a čekáte… Bydlíme na úplné samotě, takže vy nepřehlídnete auto a řidič auta nepřehlídne váš barák, v případě, že tam vůbec dorazí. Divné, zpráva nová! Nebyli jste zastiženi! Opravdu? Tak to jsme si asi hráli na schovávanou, aniž bychom byli informováni. Rozlícený tatínek nelenil a zavolal poštmistrákům do toho jejich domu hrůzy s dotazem, jak je možné, že nebyl zastižen, když na ně celou dobu čeká a nikam se nehnul. Odpověď, kterou dostal, nechám vytesat jako nový slogan České pošty – „My k vám nedoručujeme.“ (Pozn. na okraj: Konečně tomu rozumím!!!) Aha, to jsme jako byli vyškrtnuti z katastru nebo jak? Noo, tak nebydlíme zrovna uprostřed Manhattanu, ale když se do civilizace dostaneme my, tak snad se k nám dostane i pošta. Navíc dopisy nám OBVYKLE chodí, jenže hodit obálku do schránky, která je u silnice, není zřejmě tak obtížné jako zajet přímo k baráku po polní cestě. Ono je snazší napsat, že jste nebyli zastiženi a abyste si to vyzvedl sám. Ale tak proč, když je jim to tak za obtíž, tuhle službu nabízí??? Opravdu mi tu zase zůstává rozum stát.

Nepomůže ani skutečnost, nabídnete-li ochotný přístup – stejně narazíte na jiný problém. Konkrétně takto: onehdy si objednala zásilku má švagrová a jako doručovací službu vybrala PPL (takže jsme se posunuli z bláta do louže, jak jsem psala výše). Když jí chlápek volal, že je ve městě vzdáleném 3 km od nás a vůbec netuší, kam má jet, nabídla mu, že si pro balík přijede k silnici. Objednala si televizi, takže se pochopitelně těšila, že? Přijela k chlápkovi, ten otevřel dveře od auta, vyndal balíček o délce cca 25 cm a vítězoslavně jí ho předával. Nebyla jsem u toho, ale tuším, že ten výraz, který se jí objevil na tváři, musel být děsivý. Tak to je asi nějaká speciální edice, ne? Rekordně malá úhlopříčka. Když se chlápek zeptal, jestli něco není v pořádku, nechápavě odvětila, že si objednala televizi a tohle na ni opravdu nevypadá. Vtom dotyčný znejistil, podíval se na balíček, kde bylo napsáno 2/2. Předával jí ovládač. No vážení, být tam já, tak se modlím, abych mohla tuhle nepovedenou reality show zmíněným ovládačem vypnout. Zděšeně se podíval do auta, které měl zaskládané balíky po okraj, a pronesl: „Aha, tak to je asi jen ovládač a televize je taaaaamhle.“ Aby nemusel přeskládávat celé auto, poprosil, zda by to mohl dovézt další den. A teď mi řekněte, je tohle normální?

Kdyby to bylo ojedinělé, ale to slýcháte opravdu neustále, že se pošta vymlouvá na to, že vás nezastihla, přitom máte otevřeno až do obýváku, že by vám mohli zalít kávu, ale oni vám klidně řeknou, že jste nebyli doma. Pošta je jedna velká chaotická organizace, která do své práce nevnesla sebemenší systém. Respektive nemá lidi, kteří by nějaký systém zavedli a ten dodržovali. Existují samozřejmě pobočky, na nichž to funguje, ale v devadesáti procentech případů je to strašný zmatek a cvičení na nervy.

Hlavně že vám dnes pošta div neprodává zájezdy, pohonné hmoty a já nevím co. Jistě to nebude dlouho trvat. Chcete poslat dopis a čekáte tam hodinu, protože nejsou pracovníci (taky kdo by v tomhle Kocourkově pracoval?) a fungují max dvě přepážky, z nichž jedna je obsazená, protože si tam jeden zákazník prohlíží knížku, která se mu líbí a možná by ji koupil, nebo si tam slečna kopíruje celá skripta a vy prostě s jednou obálkou musíte stát frontu na druhé okno, které obsluhuje vystresovaný jedinec poletující od jednoho rohu místnosti k druhému nevěda už své vlastní jméno, natož co hledá! A to nemluvím o Czech pointu…

Pro otrlé přidám ještě zkušenost své sestry. Dostala od pošty echo, že si má vyzvednout balíček. Přišla do jámy lvové, a když se dostala na řadu, zjistila, že po daném balíčku není ani vidu, ani slechu. Jenže při vášnivém hledání v kupce sena, se zjevil balíček jiný, na nějž upozornění nedostala, a který očekávala již před dvěma týdny. Noo, tomu říkám pořádek. Prý je jim to líto, ale jiný balíček tam není. V zoufalství to tam hledali snad půl hodiny a nakonec spatřily světlo světa obě zabordelené zásilky. Nechápu, jak v takové džungli může někdo fungovat. A že navštěvujeme různé pobočky v různých městech, všude je to vesměs stejné, světlé výjimky se objeví jen málokdy. A to vůbec nemluvím o tom, jak jsem v březnu podávala přiznání a přehledy jako OSVČ a tištěné verze dorazily na úplně jinou adresu, než jakou jsem měla na podacím lístku.

Tak teď nevím, na co se spoléhat, ale na doručovací služby určitě ne. Navíc teď, když jsme vlastně zjistili, že k nám pošta nic nedoručuje. Asi si budeme muset zažádat o nějakou speciální službu. Kdybych s nimi dnes místo taťky telefonovala já, musela bych zřejmě zareagovat jako důchodce v mém oblíbeném vtipu:

Udýchaný mladý pošťák přijde s důchodem k dědovi a říká: „Dědku, už mě nebaví chodit každý měsíc za vámi na samotu 18 km od vesnice. Pohotový děda na to odvětí: „Moc mě neser, chlapečku, nebo si objednám denní tisk!“

Při větším štěstí bychom u nás dostali najednou všech 365 výtisků 1. ledna následujícího roku. Tedy pokud bychom si je vyzvedli přímo na poště.