Díky, mami! Díky, tati!

Těžko se to jen tak někomu přihodí, ale já můžu mluvit o skutečném štěstí. Takřka před 26 lety jsem se narodila dvěma nejúžasnějším lidem, a to jsem si je ani nemohla vybrat sama. :-) S tím, co už dnes vím, jsem jim dávno odpustila, že mě vezli do porodnice po zledovatělém poli a já se v tom bříšku mlátila hlavou ze strany na stranu tak, že mě to doživotně poznamenalo na mé chatrné mysli. :-) Ale konečně mám možnost to říct…

Díky, mami! Díky, tati! Vím, že vše, co dnes mám, co jsem mohla prožít, co se mi vrylo více než hluboko do paměti, bylo tím, že mám jako strážné anděly právě vás! Přestože se to pro některé může zdát jako samozřejmost, já si toho skutečně vážím, že jste nás měli vždycky na prvním místě. Že jste pracovali, abychom se mohli dneska spolu usmívat, že jste mě podporovali v mých rozhodnutích nejen se studiem, že jste měli radost, když jsem něco dokázala. Vlastně to mi bylo a stále je vždycky tou největší odměnou – to, že jsem potěšila vás dva!

 A kdybych snad rybku zlatou ulovila, pak budu si přát, abych měla to nesmírné štěstí a mohla se s vámi už do nekonečna smát!!!