Úterý 21. ledna 2020, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 21. ledna 2020 Běla

Vaše auto není trezor

24. 11. 2017 17:21:48
Tak tenhle nápis máme vrytý do naší paměťové stopy asi všichni. Nechávat cenné předměty na sedadle automobilu může jen blázen... a já...

Musím se pokárat, neboť jsem nedávala pozor, když se v dětství rozdávala moudra o tom, jak cenné jsou takové nevinně vypadající věci – například zákeřné křupky. Hodně cenné. Myslím, že tyhle budou mít hodnotu alespoň šesti set zbytečně vyhozených korun. A já je nechám ležet na zadním sedadle svého auta. Něco tak absurdního už se mi zase dlouho nepřihodilo. A tak se na to podívejme okem historika – jak to vlastně bylo?

Pracuji v místě, odkud mám strategicky příhodný bod naskočit na městskou dopravu, přemístit se do centra a pozřít kapku alkoholu s přáteli. Auto nechám u svého pracoviště na dobře osvětleném místě a využiji příhodné vlakové spoje, abych se dostala domů a druhý den opět do práce. Všechno fungovalo dlouhé měsíce bez problémů... že jsem párkrát ponechala něco ležet v autě přes den, to se rovnou přiznám, ale nikdy to nebylo nic, co by bylo nějak extra hodnotné, nebo co by přímo vybízelo ke krádeži. Ovšem soudila jsem podle sebe, nutno dodat. Dnes už jsem otevřela oči a nedobrovolně i auto.

Nuže nechtělo se mi předevčírem jet z práce autem, měla jsem chuť se projít k vlaku i od něj... nechala jsem proto auto zaparkované jako vždy. Myšlenky jsem měla ve větru, a tak jsem si ničeho nevšimla, dokud jsem neusedla za volant a nezavřela dveře. Vybavíte si zvuk zvonkohry? Tak nějak zasvištěly nedolomené roztříštěné okraje kolem vytlučeného skla na sedačku. Dost jsem se vyděsila. Otočila jsem se a tam – malá část zadního okna, ta předělená, byla fuč... Vyvalené oči já i kolemjdoucí a v mé hlavě tisíce možných scénářů..., ale po prvním ohledání mě nenapadlo absolutně nic, co by mohlo chybět – můj botník na kolečkách (ano, vozím si v autě asi tak deset párů bot) byl kompletní, rakety na badminton jakbysmet, rádio, jež bylo ze všeho nejnovější (a to počítám i auto) taktéž. Podezření na úmyslnou krádež jsem tak vyloučila, ale jaký by byl tedy jiný důvod?!

Začala jsem situaci řešit, předně jsem potřebovala vymyslet, kde si to nechám spravit, víkend před námi, že? A stále jsem hloubala já i ostatní, s nimiž jsem telefonovala, jak je to možné... Až večer mi svitlo, když jsem šla na noc vystěhovat z otevřeného auta svůj botník a odnést vše, co by opravdu za odcizení stálo. Na zadním sedadle mi původně zůstala ležet průsvitná igelitová taška, která obsahovala malý poklad... tombolu z maturitního plesu... dokážete si to představit?! Nejlepší na tom byly opravdu ty křupky. Nevyndávala jsem to z auta po víkendu záměrně s tím, že obsah, kromě křupek, které jsem plánovala zkonzumovat já nebo je někomu věnovat (teď již potěšily něčí trávicí systém), vyhodím či někomu předám... Má výhra byla následující: 1 kýčovitá keramická vázička, již by se i babičky bály vystavit, která měla na svém dně cenovku ještě v měně Kčs (ani ten word to nemůže pojmout a přepisuje mi to na současnou korunu), velmi nestylový hrneček (asi na dušičky) a konečně KŘUPKY! K mé smůle si nepamatuji ani jejich značku, šla bych si jich teď koupit aspoň plný kufr. Vážení, tak i toto je kořist... Přísahám, chtěla jsem být naštvaná, ale to prostě nešlo. Musela jsem se smát. Kdyby za mnou dotyčný přišel, dám mu k tomu ještě dvacet korun, že si to odnese a nebudu mít pocit provinění, že jsem vyhazovala vlastně zánovní věci, i když z dob předpřevratových.

„Obyvatelé našeho státu jsou na tom opravdu bídně,“ pomyslela jsem si... Leč v první řadě mi vyskočila na mysl ona osudová věta Simony Stašové z filmu Muži v naději, když ji vykradou obsah kabelky, a ten skvostný módní kousek, který má xkrát větší hodnotu, zahodí... AMATÉR!!! Tak v tomto případě to rovněž sedí jak... no víte, jak se to říká... Neb pod sedačkou ležely první značkové boty, v kufru další značkové boty, a když už (i když já bych kvůli tomu okno nerozbíjela), tak i to rádio bylo cennější... a on vezme křupky... můj bože...

Jo, byla to moje hloupost, ani mi to nedošlo, že jsem to tam zapomněla, a už vůbec mě nenapadlo, že by se kvůli tomu kradlo. Přesto jsem si hned vzpomněla na svou kolegyni, která mě kdysi varovala, ať v autě nic nenecháváme, že jejímu otci rozbili sklo jen kvůli obyčejné větrové bundě. No jo, doba je krutá... a já zase o něco zkušenější... a z toho plyne ponaučení – PAMATUJTE – VAŠE AUTO NENÍ TREZOR A KŘUPKY JSOU POKLAD! Možná větší než máslo...

Autor: Jitka Zámečníková | pátek 24.11.2017 17:21 | karma článku: 17.40 | přečteno: 632x

Další články blogera

Jitka Zámečníková

„Já ne, to ty!“ Tak kde na to teda vezmeme?

Důchodová reforma, zrušení superhrubé mzdy – zní to zajímavě, konečně zásadní a potřebné věci. Ale kde teď brát, paní Schillerová a Maláčová, viďte?

16.1.2020 v 9:55 | Karma článku: 24.51 | Přečteno: 919 | Diskuse

Jitka Zámečníková

Prodavači, prodavačky, číšníci – koření našeho každodenního života

Odmala mám takovou zvláštní zálibu, užívám si kontakt s prodavači nebo číšníky při svých každodenních nákupech.

15.1.2020 v 11:42 | Karma článku: 19.34 | Přečteno: 661 | Diskuse

Jitka Zámečníková

Babiš – Válková jako vrána k vráně

A máme tu další kauzu, zase se něco nepovedlo. Když nám v tom přímo nefiguruje Andrej Babiš, zaskakuje prezident s těmi, kteří jsou mu sympatičtí. S nominací prof. Válkové na ombudsmanku zase Miloš Zeman šlápl vedle.

12.1.2020 v 7:09 | Karma článku: 44.27 | Přečteno: 5226 | Diskuse

Jitka Zámečníková

Po Babišovi potopa a archa v nedohlednu

Nedělní tragikomický výstup současného premiéra v OVM byl zase zkouškou pro otrlé. Vlastně jsem velmi překvapená, že se ještě neuchýlil k podobným obranným mechanismům, jichž začal užívat Miloš Zeman, a to, že do těchto debat

2.12.2019 v 16:17 | Karma článku: 42.53 | Přečteno: 4494 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Radana Večeřová

Škola a..."veselé historky z natáčení"

Máte nějakou vtipnou vzpomínku na školní léta svá či svých dětí? Nebo školní průšvih, kvůli kterému jste mysleli, že nastal konec světa a dnes jím bavíte kamarády v hospodě? Sem s ním! Veselých historek z natáčení není nikdy dost!

21.1.2020 v 22:24 | Karma článku: 5.43 | Přečteno: 109 | Diskuse

Jaroslav Holý

Jak se nebát vystupovat na velké konferenci - část třetí: Příklady z praxe

Závěrečná část "konferenčního triptychu" se pokusí demonstrovat některé záludnosti účasti na konferenci na příkladech. Podotýkám, že všechny dále uvedené příhody se skutečně staly víceméně tak, jak jsou popisovány.

21.1.2020 v 20:52 | Karma článku: 5.16 | Přečteno: 140 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Má ještě nějaký smysl lékařské tajemství?

"Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co se nesmí sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti", praví m.j. ona slavná předmětná přísaha věhlasného Hippokrata. A skutečnost?

21.1.2020 v 20:38 | Karma článku: 25.39 | Přečteno: 453 | Diskuse

Jiri Machotka

Deník – řekněte jim, že sametová

Představení, analýza a drobná polemika s obsahem knihy Martina Mejstříka: Deník – řekněte jim, že sametová,

21.1.2020 v 19:14 | Karma článku: 8.82 | Přečteno: 147 | Diskuse

Markéta Cenkerová

Pár úvah o Katolické církvi a v Čechách nově působící církvi Sinčchondži

Již nějaký čas se ke mně donášejí především od mých Katolických přátel alarmující svědectví o nové církvi působící na území České republiky jménemSinčchondži.

21.1.2020 v 18:22 | Karma článku: 6.94 | Přečteno: 219 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 32.19 Průměrná čtenost 2294

Nekonfliktní člověk píšící mnohdy o konfliktních tématech, ale vždy s neuvěřitelnou dávkou nadsázky, a pokud je to možné, tak i humoru, protože bez něj je život černobílý...

Najdete na iDNES.cz