Středa 22. ledna 2020, svátek má Slavomír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 22. ledna 2020 Slavomír

Obec pro obec? To sotva...

30. 05. 2017 21:53:58
Tak jsem se zase jednou rozlítila. Obecní úřad a jeho slavné zastupitelstvo, nevím, jaké máte zkušenosti vy, ale já zas trénuji pohyb hlavou zprava doleva a tápu, jak to na tom světě funguje - vlastně nefunguje.

Na začátek – proč má starosta k sobě ještě zastupitelstvo, když jsou to jen figurky, které, ač si třeba myslí něco jiného, zvedají ruku vždy tehdy, zvedne-li ji on sám. Tak takové členy opravdu nepotřebujeme. Na co taky... Chápu, že jsou to lidé, kteří se při velikosti našeho městysu dobře znají a nechtějí si to mezi sebou rozházet, to je hezké, ale pak přece nemají zastávat tenhle post. Naopak – různými názory by se to tam mělo jen hemžit a měla by se hledat ta nejlepší možnost z hlediska fungování obce a spokojenosti jejích obyvatel.

Takže pokud někdo na obci zažádá, že si zaplatí parkovací místo před barákem, neboť poblíž je penzion a bývá to tam často dost obsazené turisty (přestože nedaleké náměstí je plné neplacených parkovacích míst), pak nechápu, jak může být jeho žádost zamítnuta. Ve větších městech je to přece zcela normální, že si zaplatíte místo na parkování před svým bydlištěm. Ale když rozhodují lidi, kdy jeden zná toho druhého? „No víš, Franto, my nemůžeme, protože Tonda by byl naštvaný.“ Tak ať si Tonda zaplatí další místa a je po problému, ne?

Co mi však dokonale nabouralo logické myšlení, byla skutečnost, že jsme měli asi šest let venkovní sezení na náměstí před pizzerií a po šesti letech to začalo být životu nebezpečné nejen místním obyvatelům. Prý je sezení příliš blízko silnice a není tam vyloženě oplocená zahrádka, takže je to moc nebezpečné. Navíc to zabírá větší část chodníku, takže lidi to obcházejí špatně, nebo nedej bože vstoupí do široké vozovky. Naše obyvatelstvo bylo šest let zcela inteligentní a dokázalo fungovat i se skutečností, že nemá x metrů široký chodník. Nikoho tam nikdo nesrazil, bylo to bezpečnější, než když na protější straně sedělo deset dětí na obrubníku a mělo nohy do silnice, jenže někomu to leželo v žaludku. Přitom se tato silnice přechází naprosto mimo jakýkoliv přechod namátkou tak, jak to daného napadne. Dělají to tak všichni, nikde žádný přechod. No ale... takže přišlo hlášení na obec, aby se to zakázalo.

Než by se vedení obce dostávalo do křížku s názory jednotlivých obyvatel, je určitě jednodušší, pokud to pošle někam na policii, aby to vyřídila za ni, a pak jen řekne – to ne my, to rozhodli oni. Takže nějaký panák, který sotva ví, kde naše obec leží, natož aby byl schopný posoudit situaci z praktického hlediska, koukne do jakýchsi předpisů a rozhodne, že sezení tam nesmí být, protože tudy neprojede kočárek či vozíčkář. Aha, tak to je teda vskutku problém, hlavně proto, že těsně za sezením, na konci pizzerie, je chodníku konec a zužuje se do takových rozměrů, že jestli si to tam vozíčkář i s kočárkem namíří, bude rázem handicapovaných ještě víc a budou ležet ve vteřině na boku. Takže to jako vážně? Oslovili jsme dotyčného paňácu na úřadě, jak je možné, že šest let to tam bez problémů funguje a teď najednou je to problém. Odpověď – „Já jsem to nevěděl. Nikdo mi o tom dřív neřekl.“ – Skvělé, nebýt mi líto peněz, šla jsem mu koupit lopatičku s kyblíčkem, aby si šel hrát na píseček. To jsou výmluvy hodné dětí ze základní školy. Uff, a tohle „cosi“ rozhoduje o takových věcech. Přijďte teď lidem vysvětlovat, proč nemáme venkovní sezení...

A to je jen jeden z mnoha případů. Nechápu to, proč se obec nepostaví za své lidi, proč nebojuje za to, co ji dělá atraktivní a funkční pro její obyvatelstvo. Za chvilku v našem městečku nebude jediná restaurace, protože jim obec v ničem nepomůže. Nebudou zde žádní podnikatelé, protože se jim hážou klacky pod nohy. A přitom, kdo těží z podnikatelů v dané obci? Zase jen a pouze obec, jenže tam nesedí nezávislí občané, nýbrž lidé, kteří se navzájem znají a bojí si udělat zle a mají rádi své jistoty, takže šoupou nohama a natáčí se podle toho, kam zrovna fouká vítr. Je to smutné.

Přála bych si, aby jednou naše obec měla takové vedení, které bude hledat kulturní akce, jež by zde probíhaly, lákaly turisty a oživily naše městečko, to by i ti podnikatelé ocenili. Přála bych si, aby se o výběrových řízeních na stavební práce v daném městečku dozvěděli předně místní podnikatelé, dřív než anonymní firmy z jiných měst, které stejně neodvádí nic do daného obecního rozpočtu. Přála bych si, aby rozkvět obce byl tím prvním, na co se starosta a jeho cvičené komando v podobě zastupitelstva zaměří. Jedna kýčovitá socha uprostřed kašny to rozhodně nezachrání. Naopak, vyvolává ve mně pocit, že bych se k ní měla začít modlit, aby vedení této obce už někdo otevřel oči...

Autor: Jitka Zámečníková | úterý 30.5.2017 21:53 | karma článku: 19.85 | přečteno: 812x

Další články blogera

Jitka Zámečníková

„Já ne, to ty!“ Tak kde na to teda vezmeme?

Důchodová reforma, zrušení superhrubé mzdy – zní to zajímavě, konečně zásadní a potřebné věci. Ale kde teď brát, paní Schillerová a Maláčová, viďte?

16.1.2020 v 9:55 | Karma článku: 24.51 | Přečteno: 919 | Diskuse

Jitka Zámečníková

Prodavači, prodavačky, číšníci – koření našeho každodenního života

Odmala mám takovou zvláštní zálibu, užívám si kontakt s prodavači nebo číšníky při svých každodenních nákupech.

15.1.2020 v 11:42 | Karma článku: 19.34 | Přečteno: 661 | Diskuse

Jitka Zámečníková

Babiš – Válková jako vrána k vráně

A máme tu další kauzu, zase se něco nepovedlo. Když nám v tom přímo nefiguruje Andrej Babiš, zaskakuje prezident s těmi, kteří jsou mu sympatičtí. S nominací prof. Válkové na ombudsmanku zase Miloš Zeman šlápl vedle.

12.1.2020 v 7:09 | Karma článku: 44.27 | Přečteno: 5226 | Diskuse

Jitka Zámečníková

Po Babišovi potopa a archa v nedohlednu

Nedělní tragikomický výstup současného premiéra v OVM byl zase zkouškou pro otrlé. Vlastně jsem velmi překvapená, že se ještě neuchýlil k podobným obranným mechanismům, jichž začal užívat Miloš Zeman, a to, že do těchto debat

2.12.2019 v 16:17 | Karma článku: 42.53 | Přečteno: 4494 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Radana Večeřová

Škola a..."veselé historky z natáčení"

Máte nějakou vtipnou vzpomínku na školní léta svá či svých dětí? Nebo školní průšvih, kvůli kterému jste mysleli, že nastal konec světa a dnes jím bavíte kamarády v hospodě? Sem s ním! Veselých historek z natáčení není nikdy dost!

21.1.2020 v 22:24 | Karma článku: 7.34 | Přečteno: 154 | Diskuse

Jaroslav Holý

Jak se nebát vystupovat na velké konferenci - část třetí: Příklady z praxe

Závěrečná část "konferenčního triptychu" se pokusí demonstrovat některé záludnosti účasti na konferenci na příkladech. Podotýkám, že všechny dále uvedené příhody se skutečně staly víceméně tak, jak jsou popisovány.

21.1.2020 v 20:52 | Karma článku: 5.89 | Přečteno: 157 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Má ještě nějaký smysl lékařské tajemství?

"Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co se nesmí sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti", praví m.j. ona slavná předmětná přísaha věhlasného Hippokrata. A skutečnost?

21.1.2020 v 20:38 | Karma článku: 26.65 | Přečteno: 497 | Diskuse

Jiri Machotka

Deník – řekněte jim, že sametová

Představení, analýza a drobná polemika s obsahem knihy Martina Mejstříka: Deník – řekněte jim, že sametová,

21.1.2020 v 19:14 | Karma článku: 8.82 | Přečteno: 151 | Diskuse

Markéta Cenkerová

Pár úvah o Katolické církvi a v Čechách nově působící církvi Sinčchondži

Již nějaký čas se ke mně donášejí především od mých Katolických přátel alarmující svědectví o nové církvi působící na území České republiky jménemSinčchondži.

21.1.2020 v 18:22 | Karma článku: 7.01 | Přečteno: 229 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 32.19 Průměrná čtenost 2294

Nekonfliktní člověk píšící mnohdy o konfliktních tématech, ale vždy s neuvěřitelnou dávkou nadsázky, a pokud je to možné, tak i humoru, protože bez něj je život černobílý...

Najdete na iDNES.cz