Dobrý večer, zajímavé zamyšlení, karma.

Jen maličkost: Podle bontonu muž pomáhá ženě do kabátu, ale ne z kabátu, neboť to připomíná svlékání. Ale přiznám se, že než bych o tom ženy poučoval, raději jim z kabátu pomohu, neboť vím, že na to čekají.

Se vším bych souhlasil (a ten chlapec na tom rande je opravdu na facku:-), akorát na samotný závěr se bohužel objevila některá názorová klišé... :-)

Když vše funguje a každý je ve vztahu spokojen s tím, jaký ten vztah je, pak je emancipace zbytečná. To by mohla být pravda, ale jen za předpokladu, že člověka chápeme jako rozumného sebevědomého tvora s určitou dávkou kulturní vyspělosti, mentální úrovní a schopností kritického náhledu situace. Jenomže to bohužel zdaleka není pravidlem. Řada lidí tyto vlastnosti nemá a je schopna setrvávat ve vztazích, o kterých se rozhodně nedá říct, že jejími aktéry jsou dva rozumní a vyrovnaní lidé se vzájemnou úctou a respektem. Leckdy se jedná o vztahy, kde jsou ženy zcela evidentně v nevýhodné nebo přímo vazalské pozici, okleštěny ve svém sebepojetí a svých možnostech. Ať už v důsledku výchovy, rodiny, partnera nebo širšího kulturního prostředí. V takových případech by myšlenka emancipace mohla pomoci si uvědomit tuto situaci. Asi bychom neměli ponechávat lidi jejich vlastní zaslepenosti a pokusit se jim alespoň nabídnout ideu změny. 19. století bohužel není časový úsek příliš vzdálený, leckde ještě dnes probíhá.

Další oblíbené klišé: chlap chce být chlapem a žena ženou. No dobrá, a co to vlastně znamená. Co je to chlap? Co je to žena? Hrozí snad někomu, kdo je skutečně tím, kým je, že by jím mohl nějak nebýt? A když to, co být chlapem znamená, máme každý "nastaveno" jinak, proč pro to používáme společný jmenovatel "chlap"? Ne snad proto, že se snažíme říci, že v nějakých ohledech jsou stejně všichni chlapi nebo ženy stejní?

Prvni klise - autorka jasne psala, ze 'Když vše funguje a každý je ve vztahu spokojen', kdyz se nekdo chova tak, jak pisete Vy ve svem prispevku, tak o zadne spokojenosti a funkcnim vztahu nemuze byt rec. Kazdemu co jeho jest.

Druhe klise - autorka po Vami citovane casti dodava 'a co přesně to znamená, to máme každý nastavené jinak', coz snad uz ani nepotrebuje dalsi vysvetlovani. Napriste mozna mene psani a vice cteni a pochopeni pro psany text

S placením a prací na zahradě souhlas. Nějak ale nerozumím pasáži o domácích pracech. To jako že je neslušné po chlapovy chtít aby třeba vařil nebo pral (nebo vytíral, umýval koupelku, vysával, měnil povlečení... prostě měl nějaký podíl na údržbě domácnosti) přestože oba pracují? A žena aby byla ráda že občas pomůže s hlídáním vlastních dětí? Nebo je chyba v mém přijímači???

Na druhé straně by dotyčná aspoň formálně měla nabídnout nějaký příspěvek na úhradu útraty. No a ten by měl být velkoryse odmítnut. Mimochodem - zapomínáte na časy, kdy mladí nebyli tak úplně v balíku a nemohli si dovolit přílišný rozmach.

Tak s tou první částí naprosto souhlasím a také jsem to tak kdysi dělala. A s těmi mladými... I dnes nejsou mnozí v balíku, o tom to ale přece není. Nemusím hned dotyčnou zvát na večeři v luxusní restauraci. Existují jiné a úsporné typy rande, když nechci hned riskovat platbu za jídlo. Nedostatek financí podle mě není omluva za to, že vám mladík řekne, ať si to zaplatíte sama. Přijde mi to netaktní a zbytečné.

A proč by romantická žena nemohla dělat zednické práce? Namíchat maltu, nahodit půlku baráku a navečer ještě brigádnicky narubat 1/2 tuny uhlí?

Jsme přeci in.

V sovetskem svazu uz meli hornice, zednice, slevacky i bagristky uz pre 70-ti roky.