Babiš a jeho kouzelná píšťala

Notoricky známá postava Krysaře ze stejnojmenné novely od Viktora Dyka mi v jistém ohledu začíná připomínat premiéra Andreje Babiše, který vede český lid rádoby do země zaslíbené, na jejímž skutečném konci čeká propast.

Zhrzený Andrej, který již nemá mezi pravicovými voliči moc kde brát, fouká z plných plic do své píšťaly a láká lid závislý na sociálních dávkách, státní zaměstnance, seniory… Prostě tu část populace, kterou snadno pomocí státních (našich) peněz uplatí a voliče si koupí. Jeho cílem je vyhrát další volby, jedno za jakou cenu, jedno, co bude s republikou poté. To, že na tyto naslouchající čeká na konci celé cesty hluboký sráz, libozvučné tóny pomyslných chrastících penízků momentálně přehluší. Jak říká Andrej: „Peněz je dost.“ Tak určitě, ještě jsem neviděla krizi, ať už na státní úrovni, nebo v domácnosti, kde by nedostatek financí vyřešilo ještě větší a nesmyslné vyhazování. Jenže před blížícími se volbami by bylo toto utahování velice nepopulární a to si Andrej nyní nemůže dovolit. Proto, lidi, pojďte a úplně se mnou tu republiku vydrancujte. V době prosperity jsem nenašetřil ani korunu, protože se nikdy nic nemůže stát, a teď vám prostě jen vyplením, co se dá, udělám schodek, že přes něj neuvidí ani Tenzing z Everestu, a zase si půjdu po svých. Vás už netřeba.

Co je však z pohledu Andreje Babiše nutné:

1. Musí si koupit velice početnou voličskou základnu lidí důchodového věku, k těm promlouvá skrze jím ovládaná média, neboť sledují a čtou především jeho bulvární a pseudoseriózní plátky, takže tam by to šlo. Slíbí jim nějaké další výhody, už jen sleva na jízdném byla úžasným tahem (vyhozených několik miliard). A já se ptám: Jak je možné, že to, co by mělo smysl, Andrej Babiš nebyl schopen za dobu své vlády někam dotáhnout? V roce 2015 byl úspěšně zrušen druhý pilíř důchodového systému a my po pěti letech (nutno dodat ekonomicky prosperujících letech) nemáme ani cár papíru, který by nějakým adekvátním způsobem důchodový systém řešil. Je hezké, že tu hodíte seniorům miliardy na jízdné, ale zdaleka ne všichni to využijí (zejména v době koronavirové). Je hezké, že se chvástáte přidáním důchodcům ve výši 900 Kč, přičemž 700 Kč z uvedených zařídil ten zpropadený Kalousek. V důsledku je to však na nic, zdražuje se a bude. Vytvořit solidní důchodový systém je příliš složité a ty finance nejde zaplácnout pár miliardami jako v případě jízdného. Smutné však je, že většina seniorů řekne, že bude Andreje stejně volit, vždyť ani nikoho jiného pořádně neznají. Taky aby ano, když obsáhl všemožná média, k nimž usedají… A pak chodíte po městě a tu sedí dvě babičky a stěžují si, jak vše je hrozně drahé, tu chce jít babička na tradiční květinovou výstavu, ale vstupné už není za 50 Kč, nýbrž o padesát procent dražší. A těžko jim vysvětlíte, že to je díky politice toho hujera, hrajícího si na premiéra, který chce blaho lidu a kupuje si jejich hlasy. Tento „hujer“ však jede na metodě minimaxu – minimální úsilí (státní finance) s maximálním úspěchem (počet voličů).

2. Státní aparát. Jedna velká černá díra. Neskutečný nárůst byrokracie s absolutně nulovým výsledkem. Lidí ve státní správě je nespočet. Zavoláte na úřad, zrovna tam nikdo není, a když je, neví. V době koronaviru byli pracovníci často také doma, někteří dělali na home office, ale nebyli k zastižení, jiní se zase střídali s kolegy. A výsledek? Nepracovali stejně jako před nouzovým stavem, nic nešlo vyřídit, přesto úředníci brali 100 % platu! Čili nic se nevyřídí, svede se to na koronavirus a státní zaměstnanci na rozdíl od těch, kteří doma museli být, ale nechtěli, berou 100 % svého platu. Kde je ta solidarita? Tak oni mohou být doma za 100 % platu (hrazeného z veřejných financí) a ostatní sedí doma a čekají, co jim pomatená vláda povolí, až se na tom pan premiér a kocourkovští ministři domluví, neb i to je pro ně velký úspěch. Jestli někde můžeme šetřit, rozhodně zde, není potřeba mít ve státní správě tolik prázdných míst, kde se mnohdy měsíční náplň práce na osobu stihne v horizontu jednoho týdne. Jsou to zbytečně rozkutálené peníze a zase jen ručičky pana premiéra, které potřebuje, aby měl dostatek voličů a aby měl k ruce úředníky, kterým je jedno, co činí, a hrabou mu cestičku při jeho machinacích. Hlavně když budou mít své jisté. Je to zase silná voličská základna, státní zaměstnanci - úředníci, policisté, vojáci... Snadno si je může koupit a většina mu to za těch pár korun hodí nehledě na to, co jiného se bude muset zdražit apod.

3. Strach. Nejlepší způsob, jak ovládat lidi, je držet je ve strachu, manipulovat jimi a usměrňovat je. Koronavirus se Babišovi vlastně v mnohém strašně hodí. Schodek státního rozpočtu byl již před koronavirem tak vysoký, že by jej velice špatně vysvětloval (hlavně v dobách prosperity) a musel by zase hledat nějaké rezervy (nevím tedy už jaké), které by použil, aby uchlácholil své voliče. Je to navíc období, kdy prostě přítomnost viru v populaci a mediální masáž nejsou nakloněni k projevům stoupající nevole mezi demonstrujícími lidmi. To se taky hodí. A konečně se na to nalepí úplně vše, protože koronavirus je ta nejlepší výmluva, nikdy to tu nebylo a může to za všechno zlé, co se Andrejovi náhodou nepodařilo. A až se krize projeví v celé své kráse, budeme tu stát u propasti a smutně koukat na to, co nám premiér ponechal jako svůj odkaz. 

Napjatě čekám, ještě to bude trvat, ale určitě přijde ta chvíle, kdy se i s Babišem, praktikujícím komunistou a bývalým StBákem, prolomí led. Ta loajalita uvnitř hnutí už také není tak stoprocentní jako kdysi. Těžko asi spoléhat na to, že si lidé uvědomí, že existuje něco víc než jen prázdná gesta a ucpaná ústa, která jim jejich současný premiér předkládá, a že je nutné nebýt tak krátkozraký, jako to u svých voličů Babiš očekává... Ale ta sametová taky nepřišla jen tak. Všechno to musí dozrát. A tak snad i tady jednou dojde na slova někdejšího britského premiéra Harolda Wilsona: „V kariéře každého premiéra dříve či později nastane chvíle, kdy si uvědomí, že volby, které ho vynesly k moci, nevyhrál. To ta předchozí vláda je prohrála. A nástup do úřadu je zároveň krokem vedoucím k jeho prohře v těch dalších.“