Setkání s Romy

Nejsem rasistka, mám pouze ráda slušné a poctivé lidi! A jednoduše mě netěší pohled na chásku, která stojí fronty před úřadem práce, bere dávky a ještě v každé situaci křičí, jak je utiskována. 

Protože právě ti, kteří ždímají sociální systém, mluví o diskriminaci nejčastěji, ne těch několik málo jedinců, kteří si vybrali život s hodnotami, pracovními i morálními.

Zkuste si vyrazit v ranních hodinách ve všední den v Jindřichově Hradci do města a zaparkovat u Úřadu práce, na strategicky nejlepším místě, potřebujete-li rychle něco zařídit v centru. Dlouho jsem zde nebyla, a tak jsem po vjezdu na parkoviště poněkud znejistila. Vypadalo to, jako by jej řídil jeden z romských spoluobčanů a nikoliv automat na parkování. Dotyčný navigoval své výdělečně nečinné kamarády, kde jsou ještě poslední volná místa, aby mohli zaparkovat a poté vyrazit na svou misi - tedy pro své sociální podpory. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Tak oni mají každý svoje auto, které zaparkují přímo před okny úřednic, a pak si jdou drze požádat o svůj pravidelný měsíční příjem ze státní složky, neb se mají tak strašně bídně?  Ba co víc, „my“ jim ty peníze dáváme?

A tu se mi vybavil další zážitek. Šli jsme si tehdy s přítelem koupit něco k jídlu do obchoďáku a při odchodu bylo těžké si nepovšimnout dvou Romek, které si ještě v meziprostoru před venkovními dveřmi zapálily cigarety, zahodily účtenku kamsi za sebe a do telefonu žádaly o taxi. Nemusely ani utrácet za operátora, při jejich akustických projevech by je taxikář slyšel i na druhé straně sídliště. A tak ještě než jsme nasedli, užasle jsme přihlíželi, jak si „dámy“ své narvané tašky nechávají naložit taxikářem a odjíždějí neznámo kam. A teď mi řekněte – kolik z vás jezdí z nákupu taxíkem? Já ne. Asi jsem si někde zapomněla vyplnit žádost, proto si ty tašky musím odtáhnout sama. No v tu chvíli by se ve mně krve nedořezal.

Jsem snad rasistka, protože nedokážu pochopit, jak to, že se vydělává na skupinu přiživujících se a rychle se množících individuí, kterým je snad místo základních znalostí – číst, psát a počítat – od malička vštěpováno, jak přiblble je nastaven ten který sociální systém v jednotlivých zemích, aby se místo práce mohli živit dávkami? Nejsem. Jen nevím, proč by lidé, kteří nikdy nepracovali, dělají bordel a jen se ohánějí diskriminačními frázemi, měli být podporováni.

Když jsem na studiích bydlela v paneláku, měla jsem „kouzelný“ výhled na protější dům, před nímž se na sušácích neustále válelo prádlo. Pardon, vlastně pod sušáky. Za několik dní jsem pochopila, že prádlo patří tamním Romům, kteří zřejmě špinavé prádlo pověsili, pak jej nechali několikrát zmoknout a po týdnu ho sesbírali ze země a měli vypráno. No, tomu říkám kultura prostředí. Vybydlené domy, rozhulákaní a agresivní jedinci, o to stojíme?

Je tu snad někdo, koho těší, když projíždí například Českým Krumlovem, jak se při výjezdu z tohoto města mění malebná krajina a pohádkové renesanční výjevy ve zpustošenou čtvrť, již ovládá ghetto kočovných lidí bez hodnot? Nechceme přece, aby nám to tu taky jednou začalo přerůstat přes hlavu. Tak proč je stát tak podporuje?

Omlouvám se všem slušným a pracujícím Romům, vím, že tací také existují, a věřím, že je tito jedinci rovněž netěší, neb jsou to právě oni, kteří jim stěžují situaci a vnášejí do naší společnosti předsudky vůči etnickým menšinám. Ono totiž i v našich řadách jsou taky pouze přiživující se jedinci, kteří stráví více času na chodbách úřadů práce než na nějakém pracovišti. Na ně taky jako občanka ČR nejsem hrdá. Ale za vším hledej stát… Proč by pracovali, když můžou žít z dávek?