Student jest do určité míry odrazem svého učitele

„Ti studenti jsou dneska úplně blbí!“ Věta, kterou slýchá snad každý z nás. Děti nic neumí, nemají o nic zájem, neumí přemýšlet, ba jsou dokonce líní tuto činnost vůbec provozovat…  Ale buďme upřímní - mohou  za to opravdu pouze

líné děti, jimž současné podmínky a nekonečné možnosti rozptýlení berou chuť se vzdělávat? Ano i ne! Vinu hledejme na všech stranách.

Učitelé bývají k současným žákům velmi skeptičtí, mluví o jejich hlouposti a neschopnosti, ačkoli by v mnohých případech neškodila vlastní sebereflexe. Informace, které jsou dětem na českých školách předávány, bývají mnohdy nesprávné (a to vůbec nehovořím o metodách výuky či dalších významných faktorech). Dítě, které má špatného učitele, může být sebeaktivnější a pilnější, ale pokud si nebude veškeré informace, které ve škole získá, ve svém volném čase ověřovat, nemá šanci odhalit, že se učí špatně interpunkci, gramatiku cizího jazyka či jakýkoli jiný předmět. Jenže zde platí přímá úměra – na špatných základech se také špatně staví. A uvědomme si, že přeučovat je daleko těžší než učit! Navíc má-li student takovou smůlu, že jej v jednom předmětu vyučují nekvalitní učitelé jak na základním, tak vyšším stupni vzdělávání, je mi líto těchto ztracených let a nevyužitých možností osobního rozvoje.

Ovšem kde má tento pomyslný bludný kruh - od špatného učitele přes líného studenta až k novému nekvalitnímu vysokoškolskému absolventovi – počátek? Toť otázka. Má zkušenost praví – studenti jsou často zvídaví, bohužel ale přichází na vysoké školy (a ne jen tam) velmi špatně vybaveni. Nepřináší si dobré znalosti svých oborů, na nichž by měli stavět, ztrácejí se v základních věcech a „perou se“ s pochopením souvislostí. A zažívají mnohá udivení typu: „Ale paní učitelka na ZŠ nám říkala..." Ti nejotrlejší vydrží, jiní znechuceně rezignují… Vysoké školy už dnes často musí suplovat učitele nižších stupňů a vracet se ke znalostem, jež by si měli dotyční nést už dávno s sebou. A to je pochopitelně veliký problém – kde vzít čas, abyste dohnali místa, na nichž již byla napáchána škoda, a zároveň posunuli zájemce o daný obor dál? Ten prostor tu není. Také nač by měl být? Pokud by všechny stupně fungovaly tak, jak mají, nebylo by to potřeba.

A tím se dostáváme k další části našeho bludného kruhu. Student, který přichází s nekvalitním vybavením, se velmi těžko dostává na úroveň studenta, který tyto znalosti má. Bohužel takových začíná být menšina. A tak se přistupuje k pro mě naprosto nepřípustným a nic neřešícím úlevám. Snižují se nároky, produkují se nekvalitní absolventi v daných oborech a kruh se uzavírá. Na pedagogických fakultách by mělo být něco takového zcela nepřípustné. Student, který se stává jejím absolventem, by měl být skutečným odborníkem ve svém oboru, aby mohl předat potřebné a hlavně kvalitní informace, ne pouze produktem, jenž si píše před jméno jakýsi titul, který mu umožní získat pracovní pozici (ovšem i o tom by se dalo dlouze debatovat, zde hraje specifickou roli také cíl, s nímž dotyčný začal daný obor studovat).

To vše se ale neděje samo od sebe, souvisí to pochopitelně i s financováním školství a dalšími faktory. A mně je z toho smutno, nechci přihlížet tomu, jak se „negramotnost“ začíná tolerovat. Měli jsme a stále jistě ještě máme mnoho kvalitních učitelů, proč ničit jejich zásluhy nepovedenými absolventy? Nechci jen smutně přihlížet tomu, kam gramotnost českých studentů spěje, neboť bych si přála, aby jednou mé děti měly dobré učitele a nemusely pak bojovat se špatnými základy. Stejně jako bych chtěla, aby netrávily čas pouze u počítače, tabletů a jiných vymožeností doby. To snad můžu do určité míry ovlivnit, na to první mohu jen upozorňovat…